Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola - Zápas a Párty á la bažant aneb Holky jednou něco chystaly

10. 12. 2010

 

James se okamžitě začal kurýrovat, jakmile věděl, že bude v sobotu první zápas proti Zmijozelu. V pátek večer ho madam Pomfreyová s radostí propustila na kolej, protože se každý den hrnuly zástupy nachlazených z lektvarů. Za všeobecného kraválu se převlékl do košile a kalhot, kravatu si přehodil přes krk a zabalil se do hábitu. Použil několik zkratek a o něco později už kráčel k portrétu Buclaté dámy.
„Heslo?“ zeptala se ho.
„Polárka.“
„Od včerejška máme nové heslo, pane Pottere.“
„Cože? A to my to jako nikdo neřekl?“
„Řekněte mi heslo a já vás pustím.“
„A co když ho nevím?“
„Tak vám nepomůžu.“ Znehybněla. Fajn, takže tu budu tvrdnout, než se někdo objeví, aby mě pustil, pomyslel si naštvaně James. Chvíle nenechala na sebe dlouho čekat a vynořily se holky v čele s Jean.
„Hele, Potter tu je. Už tě pustili?“ přivítala ho Jean.
„Sice mě pustili, ale změnu hesla se snídaní neservírují.“
„Báječně, takže čekáš,“ usmála se vítězoslavně Jean a otočila se k portrétu, „ Famfrpál.“
Portrét se otevřel tradičně jako dveře a uvolnil jim průchod na kolej.
„Sirius něco říkal o párty,“ řekl ledabyle James.
„To je pravda. Organizujeme ji společně,“ přitakala Ewelin.
„Proboha!“ vyjekl James.
„Nějaký problém?“ vykulila oči Ewelin.
„Všechno je okay,“ řekl rychle James a vyběhl po točitém schodišti do jejich ložnice.
„Jamie! Nečekali jsme tě!“ z postele seskočil Sirius. Remus a Peter ho šli taky přivítat.
„No to je dost. Zítra je zápas, já přes týden netrénoval a vy chystáte párty?“
„Ale no tak, ty jsi přece mástr, ne?“ řekl povzbudivě Sirius.
„Ale trénoval jsem, aspoň…“
„Nebuď baba a dáš to!“ šťouchl do něj Remus. James sebou plácl na postel.
„A ještě mi vysvětlete, co chystaj holky!“ vybafl na ně.
„Drobná výpomoc,“ zamumlal Sirius.
„Jestli to bude stát za bačkoru-!“ začal výhružným tónem James.
„Tak to na ně svedeme!“ dokončil za něj Remus.
„Vy to máte nějak ošéfovaný!“ zamračil se James.
„Neber si to osobně, ale na tom něco je ne? Nikdy nevíš, kdy od nich budeme moct žádat protislužbičku,“ oponoval mu Sirius.
„Fajn, přesvědčili jste mě,“ vzdal se James. Sirius mrkl na Remuse a ten se blaženě usmál. Konečně strčili Jamese do kapsy.
 
Příští ráno se James proklínal, že kdy sedal na koště a oblíbil si famfrpál. Všechno se mu v žaludku kroutilo. Vědomí, že vůbec netrénoval, ho neskutečně štvalo a o to víc byl kousavější vůči ostatním. Nikdo se ho nesnažil krotit. Kapitánka týmu, Mia Salisnová, ho měla přečtenýho už od loňska a nechala ho, což poradila i zbytku týmu. V deset byli všichni v plné parádě připraveni na start. Brána na hřiště se otevřela, hráči vyšli do chladného vzduchu a čekali, až k nim dojde zmijozelské družstvo. Mia si podala ruku s novým kápem Zmijozelu, který pokračoval v jejich tradici protivníkovi před zápasem rozdrtit ruku. Přehodili na povel nohu přes násadu koštěte a s pískotem se odrazili od země. James vyšplhal do pořádné výšky a lítal jako střela po celém hřišti.
O několik desítek metrů pod ním se na tribuně mačkali Pobertové spolu s holkama a probírali nadcházející připravovanou párty.
„Máte dost všeho? A co jídlo?“ vyptával se Sirius.
„Nebojte, i jídla je dost. Ewe a Péťa to nestačí sníst sami, takže zbyde i na ostatní,“ podotkla jemně Jean.
„Výborně, takže je nějaká pravděpodobnost, že to za něco bude stát.“
„Jako bys nám nevěřil, pěkně děkujeme…,“ urazila se Jean a stáhla se. Za ní stál Snape a všechno si vyslechl. Za chvíli se mu v hlavě utvořil nápad – účastnit se taky. Ve vřavě nebelvírksých fanoušků, neboť tým skóroval a vedl během patnácti minut 50:10, se přesunul zpět na zmijozelskou tribunu. Strčil pokud možno nenápadně do Malfoye.
„Co je, Snape?“
„Mám pro tebe novinku. Nebelvír chce po zápase udělat oslavu.“
„Co je mi do toho, co dělá podělanej Nebelvír?“
„Nezúčastníme se?“
„A jak jako?“
„Nezapomeň, že mi jdou lektvary a pravidelně si vyrábím Mnoholičný lektvar.“
„Víš, co by to bylo za průšvih, kdyby se to někdo nějak dozvěděl?“
„Neříkej mi, Malfoyi, že ty nemáš rád riziko.“
„Ne takový, který preferujou Black a Potter a spol.“
„Fajn.“ Pak ho ale Malfoy chytil za rameno.
„Tak dobře. Kdy a kde?“
„Proměníme se na v kumbále. Mám dva vytypovaný lidi z Nebelvíru, kterým sebereme věci.“
Malfoy neznatelně přikývl a začal se zase věnovat zápasu.
James už byl unavený a ke všemu se spustil déšť. A najednou uviděl Zlatonku u tribuny profesorů. Okamžitě se za ní rozletěl, což neuniklo Wonderlightovi, chytači ze Zmijozelu.
James natáhl ruku, ale Wonderlight mu do ní plácl. James se na koštěti mírně zakymácel. Okamžitě se ale narovnal a trefně strčil do Wonderlighta, který náraz vybalancoval jen tak tak, ale už se nevrátil. Zlatonka mezi tím zmizela. James zavrčel a zase se vznesl o něco výš. Tentokrát zahlédl opět Zlatonku jen on, třpytila se u branek. Hlava nehlava se střemhlav k ní rozletěl, natáhl ruku a okamžitě po ní chňapl. Výbuch stadionu se rovnala mudlovské technoparty. James vítězoslavně třímal Zlatonku nad hlavou a snesl se na zem do náruče fanoušků.
 
Jakmile se James převlékl do školního hábitu, šel na ošetřovnu za Henrym, odrážečem. Měl pád a Mia mu stačila naznačit, aby se dostavil. Okolo postele už stál celý tým včetně Siriuse. James mu pokynul hlavou.
„Henry? Jak je?“ zeptal se přes hlavy všech. Z postele se ozvala nějaká mumlající odpověď. Na ošetřovnu vrazila Bellatrix.
„Henry! Co se mu stalo?“ obrátila se okamžitě na madam Pomfreyovou.
„Tuhle scénu si necháme všichni milerádi ujít,“ zašeptal k Siriusovi James. Pro jistotu odešli, aby dali s holkama řeč o nadcházející události. Jenže po těch jako by se slehla zem. A tak se šli radši převlíknout.
 
Jakmile Pobertové zmizeli na točitém schodišti, vylezly holky zpod stolu a okamžitě začaly všechno chystat. Rychlokouzlem se všechno připravilo do deseti minut a taky pádily do pokoje se převlíknout. Během minuty byla celá společenka plná.
 
V kumbále nedaleko portrétu Buclaté dámy (sledovali nebelvírské) se mačkali Snape a Malfoy a další dva omráčení studenti Nebelvíru. Právě si na sebe oblékali uniformu, a pak vypili mnoholičný lektvar. Během několika minut se v kumbále krčili dvojníci těch, co leželi pod nima na zemi. Okamžitě vyšli na chodbu a následovali rozjařenou skupinku studentů z Nebelvíru. Prošli s nimi portrétem a hned potom se jim naskytl pohled do společenky. Malfoy uznale hvízdl.
„Prostě jasně nebelvírský,“ prohlásil znuděně Malfoy.
„Lepší než naše ledárna, ne?“
„To se mi snad jenom zdá. Snad najednou nemiluješ Nebelvír!“
„Tss, samozřejmě, že ne,“ ohradil se Snape. Vmísili se do davu a šli si pro pití. Black a Potter se rozvalovali u krbu na pohovce a něčemu se smáli, zatímco Lupin a Pettigrew seděli v křesle a v tichosti popíjeli ležák.
„Nazdar Michaeli!“ zamávala na Snapea Jean. Malfoy do něj strčil a Snape se k ní váhavě rozešel.
„Nedáš si něco k pití? Dneska je to v naší režii!“ řekla mu hrdě. Snape jí chtěl hned srazit k zemi, ale pak si uvědomil, v jaký roli dneska je.
„Jasně, máš Ohnivou whisky?“
„Teda, ty se nějak rozjíždíš! Jasně, tady to máš,“ křikla na něj, protože Black pustil kouzelné rádio na plný pecky. Za chvíli držel v ruce láhev.
„Ještě jednu bych prosil,“ řekl nakonec.
„Ach tak, tamhle vidím Nicka. Hned jsem zpátky.“
Snape a Malfoy si sedli na první schod vedoucí k ložnicím a popíjeli alkohol. Snape snad poprvé v životě o něco poprosil. Malfoy se pak zvedl a odešel se bavit s nějakou holkou z Nebelvíru, a tak se Snape uklidil k oknu. Přestal sledovat hodinky na ruce a zapovídal se sám s nějakým klukem z vyššího ročníku. Vlastně mu ten Nebelvír taky děsnej nepřipadal, spíš Black a Potter mu dělali zástupce. Když se chtěl podívat na hodinky, všiml si, že se mu začíná zkracovat ruka a zelenat kůže.
„Promiň,“ vyskočil okamžitě Snape a šel hledat Malfoye. Ten si nevšiml, že začal blonďtět. Snapeovi se začaly prodlužovat vlasy a hákovitět nos. Když ho našel, viděl jen, jak na něj civí ta holka, co se s ním bavila.
„Co se to s ním děje? A s tebou?“ třeštila na ně oči bloncka. Za chvíli u nich byli James a Sirius a Remus. Peter už spal.
„Ty bláho, vždyť to je peroxid a Srabus!“ vyjekl James.
„Jak jste se sem dostali, čmuchalové?!“ zeptal se ostře Sirius. Ani jeden nebyl schopnej  slova.
„Jdu pro profesorku McGonagallovou,“ oznámil James. Remus měl co dělat, aby Snapeovi nebo Malfoyovi nevrazil do ksichtu. Přidali se k němu dva kluci z vyššího ročníku.
„Jak se to mohlo stát?“ zahořekovala Jean.
„To je teda vrchol. Aby Zmijozel objevil Nebelvír,“ poznaeanala znechuceně Ewelin, jako by jí někdo ublížil. Hned na to přirázovala profesorka McGonagallová.
„Potter mi říkal, že se sem dostali dva cizí studenti,“ řekla věcně profesorka.
„Ano, Snape a Malfoy se sem dostali, zřejmě díky Mnoholičnému lektvaru. A právě jsme našli v kumbále dva omráčené nebelvírské studenty,“ ozvala se Mia, která právě vcházela do společenky.
„Výborně, vy vezmete pana Snapea a pana Malfoye do mého kabinetu a vy slečno Salisnová běžte se slečnou Evansovou pro ty dva studenty a odveďte je na ošetřovnu. A vám doporučuji, abyste v klidu pokračovali v činnosti,“ řekla profesorka a následovala průvod na chodbu.
„Tak to byla síla,“ řekl Remus.
„Připadá mi, jako by všechno ztratilo smysl, když to vědí, kde jsme,“ řekl téměř nešťastně James.
„Oni jim stejně vymažou paměť,“ snažila se ho uklidnit Andromeda.
„Ale objevili nás, prostě se to stalo,“ zanaříkal i Sirius.
„Tady máte lažák a neutopte se v něm,“ řekla Andromeda a hodila po nich dvě lahve.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář