Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

18. 8. 2009
Bylo pozdní léto, večer. Harry se procházel ulicemi Kvikálkova a náramně se nudil. Jeho přátelé, Hermiona Grangerová a Ron Weasley byli velmi daleko, ani jeho kmotr Sirius mu nenapsal. Prostě se cítil osamělý. Zamlklý se vracel do Zobí ulice, přesněji do domu číslo čtyři, kde žila rodina mudlů, Dursleyovi. Přidal do kroku, protože slyšel jeho bratránka Dudelyho, jak se též vrací. Ne že by to byl takový problém, kdyby jeho strýc a teta nesnášeli, že chodí domů později než jejich synáček. Harry úspěšně zabouchl domovní dveře, a jen co se posadil na postel ve svém malém pokoji, opět bouchly dveře, takže to stihl včas. Hedvika temně zahoukala.
„No jo, chtělo by to něco zábavnějšího, co?“ poznamenal tiše Harry. Sněžná sova opět zahoukala a podívala se na lístek na jeho nočním stolku. Byl od Siriuse z počátku prázdnin.
 
Harry, časy se mění a já ti už nemůžu tolik psát jako před tím. Dbej hlavně na to, aby ses nedostal do malérů, Voldemort by toho jistě využil. Vytáhneme tě z té díry, jak nerychleji to půjde, ale máme hodně práce, takže nevím, jak moc rychle to půjde. Hezké prázdniny!
Sirius
 
P.S.: Nedopisuj si s nikým často a hlavně, Hedviku nech co nejvíc doma. Je dost nápadná…pochop nás i mě!
 
Vzkaz od Hedviky, která dopis přinesla, byl hodně pomačkaný. Harry to četl každý den, aby si dodal naději na svobodu. Vzhledem k tomu, že si takhle pomáhal už téměř měsíc, tak se už lístek mírně rozpadal. Někdy míval Harry záchvaty vzteku, že to není pravda, že to je falešné…Napsal jednou Hermioně a Ronovi, ale nic z toho nebylo, jen mu přišel jeden vzkaz od obou, zjevně byli spolu. V ten den se choval Harry naprosto jako smyslů zbavený.
 
Harry, promiň nám to, ale nemůžeme ti toho moc napsat. Máme to zakázané. Uvidíme se velmi brzy, to nám věř. Měj se dobře! H+R
 
A to bylo všechno. Harry se smutně zadíval na fotografii svých rodičů, kteří byli dávno mrtví. Zavraždil je Lord Voldemort, který usiloval i o život Harryho. Zatím měl Voldy smůlu. Zatím.
„Hej ty tam!“ ozvalo se ze zdola. To bylo na Pottera. Vysoký a štíhlý chlapec se postavil a chtě nechtě se vydal na krátkou cestu dolů. V kuchyni byli všichni obyvatelé domu, jen on chyběl.
„Volali jste mě?“ zeptal se monotónně Harry.
„Potřebujeme s tebou mluvit,“ odpověděl strýc Vernon a jeho tepna na spánku začala nebezpečně pumpovat. To bude zase sranda, pomyslel si Harry. Jestli se hned naštve, nebude s ním řeč.
„A o čem?“ řekl ledabyle Harry.
„O tobě,“ zamračil se strýc.
„To mě nepřekvapuje, když jste mě zavolali,“ poznamenal kousavě Potter.
„Už jsi zase drzý!“ vyjela teta Petunie. Harry akorát protočil panenky.
„Nech ho, drahá, však oba víme svoje,“ řekl tiše strýc ke své manželce a Dudley se zachechtal.
„Tak co teda?“ Harry se začal zase nudit.
„Za tři dny odlétáme na Mallorcu,“ oznámil mu Vernon.
„Hm…“ zabručel Harry.
„Sežeň si někde něco, tady tě nenecháme,“ pokračoval strýc.
„Hm…,“ zabručel podruhé Harry.
„Nějaké dotazy?“ strýce Vernona vytáčel absolutní klid jeho synovce.  
„Ne,“ řekl po chvíli přemýšlení Harry a hodlal se vypařit.
„Ještě něco,“ ozval se strýc Vernon.
„Cože?“ Harry se překvapeně otočil. Zdálo se, že strýc brunátní, za to Harry měl pocit, že tentokrát nic neřekl špatně.
„Já…,“ začal břichnatec. Potter čekal.
„Já….,“ snažil se od znova Vernon. Synovec se na něj podíval jakoby mimochodem na blázna, jeho žena protáhla její koňský obličej a Dudley koukal do blba (nebo na blba?).
„Nic,“ hlesl po chvíli trapného ticha mudla a Harry to bral za pokyn k odchodu. Co to mělo sakra znamenat!, ozval se tichý hlásek v Harryho hlavě. No já nevím…, odpověděl si Harry sám sobě. Není nějak ovlivněný? – Jak tě to jen mohlo napadnout? Co by kouzelníci chtěli po mudlech? Teď? Harry, sakra, seber se! – Bože, jasně, když se vrátil Voldy, tak se dějí různé věci, jestli jsi nezapomněl, co tím myslím. – Vzhledem k tomu, že jsem tvůj mozek, tak dozajista ne, můj drahý. – Och, jak duchaplné, to by mě nenapadlo. – Výborně, tím jsme skončili. – Díky Bohu! – No cože? – Mlč už! – Rozkaz!! – zasalutuje-
Harry se nad tím pousmál a s úsměvem rozrazil dveře svého pokoje.
„Mám pocit, že budu muset porušit příkaz Siriuse, Hedviko. Když už mě za tři dny potřebují vyhostit…komu jinému napsat než jemu?“ zeptal se do ticha Potter. Hedvika zaklovala zobákem. Neměla nijak špatnou náladu, protože nebyla zavřená v kleci…Harry vyhrabal svoje psací potřeby z kufru a dal se do psaní.
 
Ahoj Siriusi, psal jsi mi, abych ti nijak nespal ani neodpovídal. Ale já musím, protože dneska večer mi dal strýc Vernon prakticky vyhazov. Jedou na dovolenou na Mallorcu, to je nejznámější mudlovské letovisko ve Španělsku. Potřebuju domov do tří dnů. Mohl bys mi nějak pomoct? Fakt sorry, ale jinak to nešlo… Harry
 
Všiml si, že stačil rozkousat další brk, jak byl nervózní. Zavřel opatrně kalamář a brk vyhodil do koše. Byl to ten parádní od Hermiony z Vánoc, když byli v druhém ročníku. Snad to nepozná. Koupím si hned další, stejně mi všechno dochází, hlavně ty brky. Pousmál se nad sebou. Kde se ve mně bere ten vtip? Když se vrátil Voldy? Sakra, zase Voldy! Bylo jedenáct, venku byla tma, že by se dala krájet a prodávat po galeonu. Harry vyhodil Hedviku s dopisem ven, sám sebou hodil o postel a usnul.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář